Pokud zvládáte "hladce/obrace", tak pletení na více jehlicích není vůbec třeba se bát, princip je stejný, jen pleteme dokola ve spirále. Ponožky jsem pletla pro sebe (vel. 39) a pro muže (vel. 45). Pletu obvykle na jehlicích č. 3 z ponožkových přízí typu (fortisima socka, sportivo, opal, atd, které mají obdobné složení - cca 70-80%vlna/30-20%akryl i metráž - ca 420m). Nahodím tedy potřebný počet ok (vel. 39-40 4x13 ok, vel. 44 4x16 ok)


na jehlici a začínám obvykle patentem 1/1 nebo 2hl/2obr, nahozená oka rozplétám standartně, jen je při rozplétání nechávám po čtvrtinách na jednotlivých jehlicích.


Patent pletu do výšky cca 25-40 řad (jak je komu libo; tak jako tak se patent nošením vytáhne, takže zkusím připlétat gumu na příplet) a vbrzku dám vědět, jak se bude úplet po pár vypráních "tvářit";

pak pletu stále hladce až po kotník. V začátcích doporučuji si úplet častěji navlékat na nohu a zkoušet délku a šířku.

Nyní začínám tvarovat patu. Za nejméně náročné považuji tvarování tzv. "německými" krácenými řadami. (u krácených řad poslední oko obtáčíte, u německých z něj tvoříte zdvojené oko) Úplet si pomyslně "rozdělíme" a pracujeme pouze na dvou jehlicích, zbylé dvě stojí;



atd.atd.




Pak v podstatě nemusíme počítat, na každé straně pak pleteme po sejmuté oko, které upleteme hladce/obrace, podle toho zda jsme na rubu či na líci. a to tak dlouho, dokud nepřepleteme všechna oka paty.

Pak pokračujeme dále hladce až po špičku. Při německých krácených řadách v pletenině nevznikají dírky, či vytažená oka a úplet je úhledný.
Doporučuji si úplet opět vyzkoušet ke stanovení správné délky chodidla.

Jakmile máte upletenu správnou délku chodidla (asi po meziprstní prostory)Pak můžeme začít tvarovat špičku. To je vcelku jednoduché, v každé druhé řadě spletu třetí a čtvrté oko od začátku a třetí a čtvrté oko od konce okraje ponožky. Ujímám tak dlouho, dokud mně na jehlicích nezbyde vždy 12 (6a6) ok na vrchní části a 12 na spodní části ponožky. Pak zbylá oka za a) spleteme třetí jehlicí, nebo b) sešijeme pletacím stehem (můj pletací steh bohužel zatím nevypadá příliš úhledně, chce to holt praxi). asymetrie našich nožek ve špičce se nemusíme bát, stejně jako průmyslově vyráběné ponožky se i ty s láskou pletené :) na noze vytvarují.

A pak vás čeká to nejnáročnější. Uplést tu druhou do páru :)
Ale pozor, na pletení ponožek vzniká závislost. Je to jednoduchá, lehce přenosná práce, takže můžete mít klubko v kabelce a krátit si tak čekání téměř kdekoliv. Vlněné ponožky jsou v zimně neocenitelné a i když ponožky jako dárek jsou klišé, tak u ručně pletených (pokud jimi své blízké nebombardujete dnes a denně) stále zůstává kouzlo "handmade" předmětu, kterým obdarovaného určitě potěšíte.
Jakmile vyzkouším jiné způsoby pletení ponožek na které mám zálusk (od špičky k okraji, pletení po dvou na kruhových jehlicích, tak dám vědět :))
Žádné komentáře:
Okomentovat