No, a je to tady. Jehlice jsem resuscitovala po dvaceti letech předloni a už došlo i na háček. Může za to Gerard Darel a jeho Dublin bag, o kterém jsem se tady zmiňovala někdy na podzim, jenže ještě nenazrál čas se do toho pustit. O víkendu jsem se do toho pustila.
A vůbec to nebylo špatné. Bavila jsem se. Teď odkládám k ledu a jdu shánět dokonalá kožená madla!

Žádné komentáře:
Okomentovat